Jak člověk stárne, začíná mít na mnohé věci trochu jiný náhled, než v mládí a mnohé věci neposuzuje tak přísnou optikou. Snad je to dáno tím, že člověk už je poučen, jak to v životě chodí a ví, že stejně nic neovlivní. A tak se jenom snaží tak nějak proplout těmi peřejemi, ve vratkém plavidle na rozbouřených vodách prudkého toku, zvaného život. Ale občas si i starší lidé kladou otázky. Přestože už mnoho odpovědí nezbývá. Například se starší lidé zamýšlejí: „ Kdy do důchodů ?“ V řádném termínu, nebo raději dřív, dokud se penze ještě vyplácí? I za cenu toho, že bude menší?

Otázky bez odpovědí

Přestože na každou otázku existuje nejméně jedna odpověď, jsou otázky, na které zná odpověď snad jenom Bůh. A ten to často neřekne ani arcibiskupovi s pěkně zakulaceným břichem, který křičí, že se církvi musí vrátit i to, co jí bylo odejmuto za Marie Terezie a jejího syna, císaře Josefa II.

Tak se nám to pěkně vybarvuje
Ohodnoťte příspěvek